Zamyšlení dorostenců

Modlitba a čtení

Čau, dneska na bohoslužbách vystupoval "chur". Vy, kteří jste tam byli víte, že tam mluvil Martin G. Mluvil o tom, jak je důležité ráno číst bibli s modlitbou: "Dej mi poznat, co mi tím, Pane, chceš říct". Někdy si možná říkáme, že v nějakém textu pro nás není žádné poselství. LEŽ! Skoro v každé větě, která se v Bibli nachází, je nějaké poselství. Taky si někdy říkám, proč jsem vlastně tu danou knihu četla, když je to tak staré a mě to vlastně nemá moc co říct. V tu chvíli bych si zasloužila facku. Někdy je lepší si přečíst jenom pár veršů a hodně přemýšlet o co v nich jde. A hlavně se modlit o moudrost. Jsme mladí a tak nejsme zrovna moc moudří, ale to k našemu věku patří. Důležité je to, jestli chceme být moudří a modlíme se o to. Moudrost potřebujeme k Božímu slovu. Modleme se o ni. Vždyť upřímná modlitba má velkou sílu ;)
Texty k moudrosti: Přísloví 4;7/ Přísloví 11;2/ Kazatel 7;19/ Job 12;13/ Přísloví 2;11/ Přísloví 6;22/ Přísloví 8;11/ Přísloví 9;12

Leňa L.


Jako v korzetu

Téma týdne je "Jako v korzetu". Nevím jak vy, ale já na sobě nikdy korzet neměla a ani po tom nijak netoužím :D Dle mého úsudku je to pocit stísněnosti. Asi něco takového zažíváme my klaustrofobici :D akorát my to máme nedobrovolné :D Když se nad tím hluboce zamyslíme, tak vlastně si někdy připadáme jako uzavření v něčem. Třeba zrovna v tom korzetu. Nemůžete říct vlastní názor, nic. A nebo se bojíte, že kdybyste něco řekli tak se to otočí proti vám, nebo někdo náhodou zjistí, že zrovn ty jsi ten křesťan. Zamyslete se, jestli náhodou nejste uzavření v takovém svém korzetu, ze kterého se vám radši ani moc nechce. Chápu, že pro kluky bue horší si to představit, ale zkusit byste to měli:D

Leňa L.

On je blízko

Když se ve všem daří, když není nikde problém a všechno jde jako po másle, potom si myslím(e) a říkám(e) "Bůh mi požehnal, Bůh je mi blízko". Třeba ale příjde nějaký ten zádrhel, nějaké Nedávno jsem na vlastní kůži pocítil, jak jsou pro mou a naší "zbožnou" výchovu důležité a požehnané pády, to když jsme D O L E. Tenkrát jsem se sebral a šel tady kousek nad barák sednout si pod stromy do trávy, byla už tma, takže jsem nemusel mít starosti s tím, jestli mě tam někdo uvidí. Jako malé děcko jsem začal bulet, a říkat: "Bože, co teď ? Co, co jako mám dělat, řekni mi co ?!" Samozřejmě, že jenom tato jedna věta nebyla celý můj rozhovor s Ním, ale stručně napsáno, to bylo to hlavní o čem jsem se s Ním bavil. Tehda jsem byl totálně zmatený a Už to bude měsíc, co se to stalo a já zjišťuju, že to byla jedna z nejlepších chvílí, které jsem zažil. Totiž to, když jsem byl úplně odkázaný jenom na Něj, je to nejlepší. Proto si musím myslet, že zklamání, pád či zoufalství...cítil jsem se dost ztraceně, nevěděl jsem, jestli to, co dělám je Jeho vůle.Proto si musím myslet, že nějaké těžkosti a trable nebo pády, jsou tak moc užitečné. Když jsem úplně dole, je mi ON daleko blíž, než si dokážu pomyslet.

+ jedno moc, moc výstižné video -> https://www.youtube.com/watch?v=oEGPddyGH8M

Filip 

Svědectví

30.11.2015 v 7:30 jsem byl u očního v Těšíně, potom jsem jel vlakem do Frýdku. Ráno mě už naštvalo že nemám deštník v báglu, a hnedka jsem v myšlenkách házel vinu na mamku, která mi ho tam přece měla dát...začalo pršet totiž, a dost celkem, takže jsem byl zmoklý! Potom jsem se ale nějak uklidnil, i když jsem byl rozhořčen :DKdyž jsem byl na cestě v tom vláčku tak jsem byl v pohodě, tam mi nic nevadilo, byla to fajn cesta. Když jsem dorazil do F-M, tak jsem měl ještě hodinu a půl času, než ve škole skončí tělák, a začnou "normální" hodiny. Tak jsem se šel najíst na město. Pak jsem teda pomalu po nějaké hodince vyšel do školy, to jsem cestou byl v myšlenkách v takové modlitbě a mluvil si s Bohem. Těsně než jsem vešel do školy jsem poprosil o tom aby na mě šlo vidět, že ve mně žije Kristus. Abych se choval ke všem s úctou a tak, jak bych chtěl já, aby se oni chovali k mě - s láskou. Nejdřív se to dařilo, ale potom jsem chytl nějakou zlou náladičku a šlo to od desíti k pěti. Po cestě domu busem mě ještě moc potěšilo, když se za mnou na sedadlech nějaké holky smály a řvaly tak, že to slyšel celý bus. No když jsem vystoupil a šel jsem pěšo domů tak mi zase došlo, že to je prostě trash! Nedokážu ani slušně se k lidem chovat po tři hodiny...Takže si znova uvědomuji, že jediné co potřebuju je více Ježíše, více Bible, více projevit že ON je. Potom je nějaké třeba roční snažení se vypadat jako křesťan na nic, když to za den pokazíte. Jenže co ? On je věrný, on odpustí, myslíme-li to upřímně. Tak hodně síly do "evangelizace životem"

Filip

Rozhodování

Měla jsem se zamyslet nad otázkou- Když jsem před nějakým důležitým rozhodováním, podle čeho se rozhoduji?Jelikož mi je terpve 15 a jsem ještě dítě :D tak jsem v životě zatím neměla moc důležitých rozhodování. Nejtěžší pro mě bylo se rozhodnout na jakou půjdu střední. Nechápala jsem jak si má 14leté děcko vybrat povolání neboli školu, které ho bude bavit a to povolání pak bude dělat až do stáří. Modlila jsem se za to ať si vyberu správnou školu a nesnášela jsem když se mě někdo zeptal na jakou školu chci jít -_- jelikož jsem to do listopadu sama nevěděla. Tak jsem se rozhodla pro zdravku a myslela jsem si že mě může bavit a další důvod proč jsem si ji vybrala byl ten, že jsem nechtěla jít na obchodku nebo gympl, protože tam jdou skoro všichni. Ale nemám nic proti lidem, kteří tam chodí, jen jsem tam sama nechtěla jít. Chtěla jsem jít na školu s nějakým zaměřením, že když dodělám maturitu tak už můžu pracovat a nemusím jít na výšku. Protože bych radši pracovala v nemocnici a ne kajsik dřepěla ve škole. Chápu vysoké školy jsou důležité, ale nemyslím, že každý musí jít na výšku. Ale beztak, že skončím na nějaké výšce, samozřejmě pokud mě tam vezmou :D ale to už je jiná věc. Tak jsem si podala přihlášku na zdravku a jako druhou školu jsem si dala obchodku, jelikož se tam hlásila i Majda :D Když byl den přijímaček tak mi někteří lidi psali povzbuzující smsky, což pomohlo, takže děkuju J a já nebyla vůbec nervózní. Byla jsem úplně v klidu a pohoda. Nakonec mě vzali na obě školy a já skončila na zdravce a vím, že to bylo to správné rozhodnutí. První důkaz byl ten že jsem se tam dostala :D a druhý je, že jsem ve zprávách slyšela, že nějací ti poslanci budou v lednu 2017 projednávat, že už po maturitě budou ti lidi všeobecné sestry a ne zdravotniční asistenti. Tím pádem bych nemusela jít na vysokou :D Tak jsem si tak říkala Pane díky jsem na správném místě.Ale důležité rozhodnutí může být i při pokušení. Když se nás Satan snaží svést z té dobré cesty. Kolikrát jsem si už říkala, že když bude pokušení, že se ovládnu ale kdeže :D např. včera jsme psali písemku ze somatologie a s Moňou, to je moje spolusedící, jsme už dostaly ty papíry a ona ty naše písemky prohodila a já jsem dostala tu těžší. Tak jsem měla chuť že ji zliskám :D protože ona si vzala tu lehčí a ta písemka byla rozdělená na 2 části a už teď vím že z té jedné dostanu 4 nebo hůř :D a z té druhé snad lepší známku. Když jsme dopsali tu písemku tak jsem na ní byla zlá a řekla jsem ať se konečně začne učit takovým hnusným tónem a jakmile jsem to řekla tak jsem toho litovala.Bála jsem se, že bude naštvaná a kupodivu nebyla, ale i tak jsem se s ní rozdělila o svojí svačinu jako omluvu. Takže rada pro Vás naučte se krotit svůj jazyk ať neříkáte takové zlé věci, protože Vás to pak bude mrzet.
A na závěr bych vám chtěla popřát hodně štěstí a síly v pokušeních a vy kdo se rozhodujete na jakou školu půjdete tak se za to MODLETE! Protože to je to nejlepší co můžete udělat.

Leňa K.